Toto je můj první zápisek, pokud se zítra cestou dočista ztratím, tak i poslední. Nikdy jsem blog nepsala, tak tady tu kravinu píšu i proto, abych si to zkusila. Nikdy jsem taky necestovala sama tak daleko a ještě nikdy jsem nejela vlakem v zahraničí, ani do zahraničí, takže zítra příjdu o několik "poprvé". Ještě nikdy jsem nebyla tak dlouho pryč z domu, takže všichni moji blízcí teď mají deset měsíců na rekonvalescenci.
Zítra jedu už v půl šesté ráno... vlakem. Je pro mě absolutně nepředstavitelné, že budu muset vstávat před pátou hodinou. Po cestě budu přesedat ve Vídni. Tento bod cesty jsem určila jako kritický. Pokud tady přesednu na správný vlak, tak už by mohl být zbytek cesty bez větších problémů.
V Lublani budu mít zítra jediný úkol a to najít hostel, ve kterém jsem si dopředu rezervovala postel. (Možná později popřemýšlím, že přejdu z geografie na poezii.)
Jinak už jsem skoro zbalená. Mám tolik věcí, že si ani nedovedu představit, jak to potáhnu a to jsem ještě asi polovinu věcí musela oželet a nechat doma... On mi to pak třeba někdo přiveze:). To mě přivádí k myšlence, že pokud by se komukoliv z vás, co to čtete (pokud to teda někdo vůbec čte), zachtělo poznat krásy Slovinska, nebo by se vám třeba po mě zastesklo, tak se klidně ozvěte a přijeďte mě obšťastnit do Lublani. Budu se těšit.
Nakonec vás musím upozornit, že se tady určitě objeví nějaké pravopisné chyby (učený z nebe nespadl...).
Žádné komentáře:
Okomentovat