Páteční příspěvek

Strašně mě těší, že se vám líbí můj blog a že někteří sami píšete o pokračování. I když se to možná nezdá, tak přes týden obvykle moc času na psaní nemám. Od pondělí do čtvrtku mám dopoledne kurz a odpoledne obvykle ještě nějaké zařizování a zabydlování se, večer workshopy a podobné akce. Dnes je pátek a venku leje jak z konve, tak mám konečně chvilku na to abych se věnovala blogu. Ven mě nikdo nedostane, pořád sušit věci už mě nebaví. Déšť tu totiž není vůbec nic neobvyklého. Bez deštníku nevycházím, ani když je nebe bez mráčku.
Nejdřív bych se chtěla zmínit o kurzu, ktarý si nemůžu vynachválit. Slovinština se nám "Čechoslovákům" učí docela dobře, navíc se u toho docela dost nasmějem, protože některé slovinské slova znamenají v češtině úplně něco jiného a překlad věty do slovinštiny má čas od času za následek 5 minut smíchu. Další zajímavá věc na slovinštině je, že tento jazyk vůbec nemá Y, takže tu mají hipermarket, plin, jazik, být je biti. Slovinci tu svou abecedu vůbec odflinkli. Kromě Y nemají ani X, W a Q, takže za domácí úkol musím napsat tekst a v hospodě si můžu obědnat panáka viski.
Kromě dopoledního vysedávání ve škole máme v rámci kurzu ještě 2x týdně odpolední "doprovodný program", kde nám přibližují slovinskou kulturu, reálie... V rámci toho jsme už zážili úvodní party, na které měl každý stát prostor pro vlastní prezentaci (zajímavé bylo, že čím jižnější státy, tím míň připravené prezentace měly; třeba Španělé neměli nic, zato Finové to měli nejlepší), další částí doprovodného programu byla prohlídka města, kterou náhle ukončilo krupobití. Byli jsme v galerii moderního umění, ale nejvíc mě zatím dostal výlet na Šmarnou goru, na kterém jsme zmokli a většina z nás je teď nachlazená. Měla jsem ale stejně štěstí, protože den před výletem jsem si koupila nepromokavé boty, které se opravdu ukázaly jako nepromokavé a měla jsem s sebou i nepromokavou bundu, která k mému překvapení taky nepromokla. Kalhoty, které nepromokavé nejsou taky nezklamaly a promokly durch. Naštěstí nám naše průvodkyně koupily na hoře čaj na zahřátí a preclík. Příští týden nás ještě čeká workshop (v pravém slova smyslu), výlet do Metelkovy ulice (místo, kam se stahují různí undergroundoví umělci, feťáci, zloději kol a podobní bohémové) a v závěrečném týdnu uvidíme slovinský film a poslední den party.
Musím tu zmínit i jídlo. Jsem tu 2 týdny a už jsem se stihla projíst do čtvrtého měsíce těhotenství. Zůstavám tady do července, jsem zvědavá, jak budu vypadat, až se vrátím domů. Problém je v tom, že když si dáte třeba řízek, dostanete flák masa, ze kterého by český kuchař udělal tři. V ceně oběda je i polívka, salát a dortík. Nikdy jsem nebyla moc na cukroví, ale tady těm dortíkům prostě nejde odolat. Dnes se mi díky špatnému počasí nechce nikam chodit, takže sem měla oběd "co lednička dala", naštěstí v ní nic moc nebylo.
Konečně se mi podařilo koupit kolo! Nádherná skládačka jugoslávské výroby značky Pony. Přikládám fotku pro ty, co ho ještě neviděli na FB.

Rozhodla jsem se, že nebudu diskriminovat nefacebookáře a zřídila jsem si účet na rajčeti, kam vkládám fotky. Adresa je: http://misablaza.rajce.idnes.cz/