Stává se ze mě kulturní člověk. Během 10 dnů jsem byla na 3 koncertech. Každý byl jiný.
První byl na Prešernově trgu, což je tady takové turisticky nejnavštěvovanější místo. Vůbec nevím, proč ten koncert tam byl, ale myslím, že to souviselo s komunálníma volbama, které se tu co nevidět budou konat, ostatně zrovna tak jak u nás. Vystupovaly tam pravděpodobně známé slovinské hvězdy, protože vždycky sklidili obrovský aplaus. Kromě dvou asi hvězdných moderátorů jsme viděli tři kapeli. První byla kapela, jejíž zpěvačku jsme přirovnali k Heleně Vondráčkové a to nejen kvůli podobnému repertoáru a tanečním kreacím, ale i kvůli tomu, že z dálky vypadala zhruba stejně stará jak já, z blízka vypadala asi tak na věk mojí mamky, ale ve skutečnosti se určitě věkově blížila mojí babičce. Druhá kapela se nám líbila nejvíc. Hráli něco jako balkánské skačko a měli pěkného trumpetistu ;). Byla to hudba, na kterou se nedalo netančit a když jsme se po pár minutách probrali euforie, zjistili jsme, že nikdo jiný kolem nás netančí, nehýbe se, prostě že Slovinci jsou strašně chledné publikum. Vždycky jenom zatleskali (nijak přehnaně) a tím to haslo. My jsme se samozřejmě nenechali rozhodit a poskakovali jsme dál, dokud tu super kapelu nevystřídal šampón v bílé košili. To jsme se rozhodli jít spátky směr koleje, připravovat se na zkoušku ze slovinštiny, která byla druhý den ráno.
Druhý koncert byl původně koncert parádní kapely, kterou jsme našli na youtubu. Z kolejí šlo snad 50 lidí. Ještě než jsme přišli k tomu plísní zapáchajícímu pajzlu jsme zjistili, že koncert se asi o hodinu a půl posouvá. Tu dobu jsme přečkali na Metelkově ulici, což je takový squat, kde jsou hospody a kluby a hlavně je tam zatím pivo ve městě (pro lepší představu je to1,80 euro, tak si asi dovedete představit, kolik stojí pivo v normálních hospodách a kavárnách...). Když jsme se vrátili zpátky do té smradlavé putiky, marně jsme hledali kapelu z youtubu. Na pódiu se rozvášňovali dva týpci, kteří hráli ten hudební styl, co připomíná blití. Ale byli to jen předskokani, tak jsme to prostě přečkali. Po nich přišlo něco, čemu já říkám jemnější verze blití. To jsme už nedávali a radši jsme odešli pryč.
No a třetí koncert byl úplně odlišný od těch dvou. Šli jsme se podívat na zahajovací koncert hudebního festivalu, který pořádala místní filharmonie. Tak jsem se psychicky naladila na klasiku. Vlastně to byla klasika, ale nejstarší skladba byla z roku 1999, takže moderní klasická hudba. Ona to vlastně ani místy hudba nebyla. Při prvních tónech jsem si myslela, že si omylem každý z muzikantů vzal jiné noty a marně jsem se ujišťovala, že to určitě co nevidět zjistí, pak jsem přišla na to, že to asi bude správně tak, jak to hrají. Houslistka na housle nazahrála snad ani tón, ale ukázala, že housle můžou posloužit i jako slušné bongo, zpěvačka chrčela jak o závod a klavíristka se celou dobu snažila rozladit klavír, ale bez úspěchu. Byli jsme z toho mírně v rozpacích, všecko se ale urovnalo, když nás hráč na lesní roh pozval na raut.
Myslím si, že než se vrátím domů, budu mít velmi slušný přehled o veškerých hudebních žánrech.
