Posledním příspěvkem jsem asi trochu vzbudila dojem, že se mi tu nelíbí. Ale opak je pravdou. Líbí se mi tu. Taky částečně proto, že už jsem si zvykla, že Slovinci jsou blázni, co i když hustě sněží a teplota je kolem nuly, sedí na zahrádkách u kaváren a jezdí na kole.
Pořád jsem ale znepokojená faktem, že Lublaň leží na tektonickém zlomu a prakticky kdykoliv tady může být zemětřesení o síle až 9 stupňů Ricterovy škály. Možná ještě víc mě znepokojuje, že na tom tektonické zlomu leží i jaderná elektrárna Krško, takže jestli se to tady nějak víc zatřese, budu v háji. A vy tam u nás se moc nesmějte, vy budete taky v háji...jen si vzpomeňte na Černobyl a představte si, že Krško je blíž. To musí být něco pro Rakušáky :)
Asi dva týdny zpátky Lublaň zapadla sněhem a tak jsme se minulý pátek rozhodli vyzkoušet zdejší sjezdovky. Takže jsme si dali sraz 7:30 před kolejema, s tím, že bus do Škofje Loky jede 8:20. To jsme ale nevěděli, že když v Lublani napadnou 2 cm sněhu, tak kvůli sněhové kalamitě nejezdí busy MHD. Když už do odjezdu autobusu směr ŠL zbývalo asi 15 minut a my jsme pořád stáli na zastávce MHD, začali jsme přemýšlet, jak se jinak dostat na autobusák. První co nás napadlo bylo zavolat taxíka. Do telefonu nám bylo řečeno, že za 20 minut je tam...To na nás bylo pochopitelně pozdě. Po neúspěšném pokusu s taxíkem jsme zjistili, že u koleje pro invalidy je chlápek, který umetá sníh z auta, kterým vozí vozíčkáře. Naše situace nás donutila jít se ho zeptat, jestli by nás nehodil on. A tak došlo k mé první osobní zkušenosti s podplácením. Bohužel neúspěšné. Nejdřív jsem mu nabízela 6 Euro, což bysme dali i za taxi. Nechtěl. Pak jsem nabídku zvýšila na 10 Euro. Ani to si nevzal se slovy, že opravdu čeká na vozíčkáře a musí je zavézt do školy.
Nezbylo nám tedy nic jiného, než jít na autobusák pěšky, sněhem (chodníky se tu moc neumetají, však ono se to ušlape) i se všema báglama. Bus nám samozřejmě ujel, ale za 40 minut, kterých jsme přečkali na kafi, jel další.
Cesta do Škofje Loky proběhla bez problémů. Ty nás čekaly až na místě. Autobus do vesnice, kde byla sjezdovka, pro změnu taky nejel...prý kalamita. Kdo by čekal, že bude na horách tolik sněžit?? Tak jsme znovu volali taxíka. Za třičtvrtě hodiny přijel a za velmi odličnou (výbornou) cenu nás hodil až ke sjezdovce, která byla na místní poměry hodně nízko položená (1400 m n.m.). Prý v některých sezónách ani neotevírají. Asi by se měli jet podívat do Němčiček...
Lyžování bylo úžasné. Sice byla mlha, ale sníh super, lidí málo a lyžovačka zadarmo (zrovna zahajovali sezónu). Skvěle jsem si zaprknila. Za ty prachy ale vlek jezdil jen do dvou. Nicméně jsme se rozhodli ještě chvilku zůstat, udělat ze sebe sněhuláky a následně to všecko zapít svařákem v místní horské hospůdce, která byla taky úplně odličná (výborná). Po třech svařácích a jednom panáku nás napadlo, že bysme už asi měli jet zpátky. Takže se opět volal taxík.
Řekl, že přijede za 40 minut tam, kde nás před tím vyhodil. To byla doba akorát na to, abysme dopili, posbírali se, nazuly lyže a snowboardy a jeli směr parkoviště. Kdybysme byli jasnovidci, dáme si ještě další tři svařáky. Tágo přijela až po hodině a půl čekání na mraze na opuštěném parkovišti. Už se nám nechtělo znovu ve Škofje Loce čekat na autobus do Lublani a pak jít až na koleje (půl hodiny chůze s věcma). Tak jsme se rozhodli řidiče trochu citově vydírat a domluvit si jízdu až do Lublani ke kolejím za výhodnou cenu. To šlo překvapivě lehce a tak nás šest za 30 Euro vezl 40 km do Lj.
A jaké z toho plyne ponaučení?? Pokud chceš cestovat po Slovinsku autobusem, zjisti si číslo na taxík. Pokud to chceš mít v klidu, vem si vlastní auto...
