Nastěhovala jsem se na koleje. Musím říct, že jsem byla mile překvapená. Budova čerstvě po rekonstrukci, všechno nové a pěkné. Mám spolubydlící z Finska. Zdá se být v pohodě, jen mě hned při seznámení rozhodila otázkou, jestli je venku zima... Copak já můžu pro Finku posoudit, jestli je venku zima?
Zpět ke kolejnímu pokoji. Při bližším zkoumání jsem zjistila, že je tu strašný nepořádek, takže než sem se vybalila, musela sem utřít prach, umýt zem a vyčistit ledničku.
Druhý den po nastěhování proběhlo seznamování s ostatníma erasmákama. Je nás tu docela hodně, nejvíc je tu Čechů (tak nevím, jestli si tu zlepším angličtinu), pak jsou tu Španělé, Portugalci, Fini, Slováci, Němci, Poláci, Francouzi, Řekyně, Belgičanka, Turci, Italka, Rakušačka, Litevka, Číňan, Tadžikystánec, Kazachstánci a možná jsem ještě někoho zapomněla (za to se omlouvám:) ). Veškeré večírky (ty máme oficiálně zakázané, tak tyto akce nazýváme workshopy) se odehrávají ve společné kuchyňce a na balkónku. Byla jsem už i v hospodě, ale zatímco Francouzi, Fini a Belgičanka byli jak v ráji, mně došlo pivo za 2,50 drahé. Hlavní město je prostě hlavní město, my Češi si budeme muset najít nějakou putiku na periferii Ljubljani, nebo budem prostě dál pořádat naše workshopy v kuchyňce na kolejích a pít víno za 2 Eura ze Špáru.
Další dvě návštěvy tentokrát kaváren byly v podstatě z donucení, protože nás tam zahnal déšť (často tady prší). První byla v sobotu, kdy jsme se vraceli z "Potato festu" (bramborové speciality, pivo, víno a pálenka zdarma...během hodiny bylo všechno pryč). Na otázku: " Můžeme tu kouřit?" číšník odpověděl "Ne, tady jste v Evropě!". Kouření na veřejných místech je ve Slovinsku totiž zakázáno. Druhá návštěva kavárny byla dnes. Po cestě z obědu nás chytl docela slejvák, tak jsme utekli do nejbližší kavárny, kde byl číšník, který o sobě tvrdil, že umí česky. Ve skutečnosti uměl jenom "české kočky" a "ježišmarja". Kopli jsme do sebe kafé, počkali jsme až trochu uschnem a počasí se trochu umoudří a vraceli jsme se zpátky na koleje. Přesto, že moje věci v kavárně celkem uschly, bylo to jedno, protože po pětistech metrech mě ohodil projíždějící autobus, takže na koleje jsem přišla jak vodník.
V pondělí nám začal jazykový kurz. V naší skupince jsme jenom Češi a Slovenka. Bylo nám sděleno, že naše jazyky jsou tak podobné, že nás povýšili na intermediate. A tak jsem se během okamžiku stala pokročilá v jazyce, který vůbec neumím. Povýšení mělo jednu výhodu. Místo učebnice za 25 Euro jsme si mohli koupit učebnici za 19. Samotný kurz probíhá ve velké pohodě. Máme 2 lektorky, které se střídají. Obě jsou Slovinky. Jedna se kdysi učila česky, takže zná naši gramatiku, občas si vzpomene i na nějaké to slovíčko. Tuto lektorky máme v pondělí a úterý, lektorka na středu a čtvrtek má za manžela Čecha, takže o české gramatice sice nic moc neví, ani mluvit neumí, za to nám docela slušně rozumí.
Letos je tu jedna novinka. Bývalí erasmáci ze Slovinska budou vědět o čem je řeč. Zrušili bony na jídlo. Aby usnadnili systém stravování, vymysleli velice moderní postup při kupování obědů a všeho, co je s tím spojené. Všechno jde přes mobily. Nebudu vás zatěžovat detaily, důležité je, že si teď můžete koupit jen 2 jídla za den, mezi nimiž musí být minimálně 4 hodiny přestávka. To znamená, že nemůžu nikoho pozvat na levné jídlo... Ale jinak to všechno funguje.
P.S. Kolo ještě nemám :)
Žádné komentáře:
Okomentovat